Ložisko se nachází na úbočí horského hřebene označovaného jako Kaff (dnes Daremný) a bylo známo a dobýváno nejpozději od 16. století. Vrchol báňské činnosti spadal do 18. a částečně do 19. století. Pokusy o nový průzkum byly podnikány v 90. letech 19. století a ve 20. letech 20. století. Po II. světové válce pak Geologický průzkum národní podnik prováděl vrtné průzkumné práce v letech 1959 - 62 a 1963 ‐ 67.
Předmětem těžby byly měděné a cínové rudy. O přesné velikosti těžby v 16. a 17. století z oblasti Kaffu nemáme podrobnější údaje. Železné rudy, které se ve skarnovém ložisku hojně vyskytují, nebyly dobývány, protože příměs zinku a mědi značně zhoršily jejich vlastnosti a ztížily kovářské zpracování vyrobeného železa.
V 16. století byl již znám celý rozsah ložiska, těžily se rudy ze zrudnělých poruch označovaných jako žíly – např. ve štole Johannes Silbergang – Stříbrná žíla. Těžba zanikla v průběhu 30‐leté války úplně. Teprve roku 1716 byly objeveny těžařem Hornem nálomy bohatých měděných rud a žíly s obsahem asi 260 g/t stříbra a rudy byly úspěšně vytaveny v jáchymovské huti. V tomto období tedy byly předmětem zájmu především měděné a stříbrné rudy, i když je dokladována také produkce cínových rud.
Na dole Johannes se tavilo ročně okolo 500 kg mědi, postupně se však zájem přesouval k těžbě cínových rud. V polovině 18. století se ročně vyrábělo okolo 400 kg mědi a 1700 kg cínu. V roce 1811 byl důl Johannes největším dolem v revíru a na vrcholu svého rozvoje, neboť prorážkou štoly Johannes se podařilo vyřešit alespoň částečně problémy s důlní vodou. Štola Johannes vyražena za účelem odvodnění dalších důlních děl. V té době pracovalo na dole okolo 20 horníků. Těžba však narazila na své limity v podobě vysokého přítoku důlních vod pod úrovní štoly. Také ruda byla obtížně technologicky zpracovatelná.
Ve 40. letech 19. století těžba prakticky ustává, doly jsou jen udržovány s minimálními náklady v provozu.
Jan Tadeáš Peithner z Lichtenfelsu
Významnou osobou spjatou s rozvojem českého hornictví a báňských věd byl Jan Tadeáš Peithner z Lichtensfelsu, český báňský a metalurgický odborník. Narodil se na Božím Daru, jeho děda byl božídarským rychtářem a vlastnil důlní podíly na Kaffu. Je znám jako profesor na báňském učilišti v Banské Štiavnici. Působil v královské české mincovně, v roce 1762 navrhl zřízení katedry ložiskové geologie, mineralogie, hornictví a hutnictví na pražské univerzitě (založena Marií Terezií v roce 1763), prvního univerzitního pracoviště tohoto typu na světě. Hlavní dílo: Versuch über die natürliche und politische Geschichte der böhmischen und mährischen Bergwerke (Pokus o přírodní a politické dějiny českých a moravských dolů).
