+420 603 539 020
8d598fc93ee7ccd51e697fa67b50e253.jpg

Video - Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří

Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří – památka světového dědictví UNESCO

Při pohledu na mapu světa je to pouhá tečka a ani na mapě Evropy mnoho místa nezaberou. Se svými 130 kilometry délky a nejvyšší horou Klínovcem, vystupujícím do výšky pouhých 1 244 metrů, nepatří Krušné hory rozhodně k velkým pohořím.

Přesto se na světě nenajde žádné jiné pohoří, které by mělo takový význam pro rozvoj hornictví a hutnictví jako právě Krušné hory. Vděčit za to mohou obrovskému rudnímu bohatství, které dostaly do vínku od Matky Přírody. Získávaly se tu téměř všechny kovy, které znal středověk a raný novověk. Díku svému rudnímu bohatství získalo toto pohoří i své jméno Erzgebirge – Rudohoří. I pozdější český název Krušné hory souvisí s hornictvím, sloveso krušit znamená drtit rudu.

Výjimečný přínos Krušných hor pro světové hornictví je důvodem, proč byl Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří v roce 2019 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako společné dědictví České republiky a Svobodného státu Sasko.

Výjimečná světová hodnota Krušných hor
Čím jsou Krušné hory světově tak výjimečné, že se ocitly po boku takových památek, jako jsou třeba pyramidy v Gíze, akropole v Athénách nebo historické jádro Prahy? Hlavní důvody jsou tři:
Zaprvé, v Krušných horách se díky hornictví zrodily desítky nových technologií a vědeckých poznatků, které se později úspěšně uplatnily po celém světě. Naprosto zásadní byly především vynálezy v oblasti čerpání důlních vod nebo zpracování rud.
Zadruhé, v Krušných horách se zaostávající důlní provozy středověku poprvé na světě přeměnily v rozsáhlé, centrálně řízené průmyslové odvětví s raně kapitalistickými prvky, čímž byl vytyčen směr k pozdější průmyslové revoluci.
V Krušných horách zavedený centrální systém báňské správy se stal modelem pro další hornické regiony na evropském kontinentu a měl dalekosáhlý vliv i na vznik specifických tradic, které tvoří dodnes základ svébytné krušnohorské kultury.
A zatřetí, Krušné hory jsou jedinečným, i ve světovém měřítku ojedinělým příkladem přeshraniční kulturní krajiny, která byla od 12. do 20. století formována těžbou a zpracováním neobvykle širokého spektra rud, především stříbra, cínu, kobaltu, železa a uranu. Dobře dochované hornické památky nad zemí i pod zemí svědčí o využití všech hlavních způsobů dobývání a úpravy rud od pozdního středověku až do nedávné minulosti.

2 země – 1 dědictví – 22 součástí – 800 let těžby
Památku světového dědictví Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří tvoří 22 součástí, které společně dokládají jeho výjimečnou světovou hodnotu. Pět z těchto součástí se nachází v českém Krušnohoří a sedmnáct v Sasku. Jde přitom o jednotlivé památky nebo soubory staveb a technologické celky, ale nejčastěji o rozsáhlé krajinné areály. Všechny tyto součásti byly vybrány tak, aby co nejlépe reprezentovaly nejdůležitější oblasti těžby a zpracování rud a jednotlivá těžební období Krušných hor. Zastupují tak i další hornické památky v celém regionu.

1. báňská horečka
Archeologicky je doloženo, že už v době bronzové před 4000 lety se v Krušných horách rýžovaly cínové rudy. Trvalo pak téměř 3000 let, než byly v roce 1168 u dnešního Freibergu poprvé nalezeny rudy stříbra. V dosud téměř liduprázdném pohoří na pomezí Čech a Saska tak odstartovala první hornická horečka, která položila základ osídlení Krušných hor a jejich budoucí slávy.

Jen o málo později odkryli rýžovníci také ložiska cínových rud v náplavech potoků a říček. Nejdříve jen na úpatí hor, jak tomu bylo už v 13. století u Krupky, ale s tím, jak rýžování postupovalo do vyšších částí pohoří, byla objevena i primární ložiska cínu a osídlení začalo stoupat výše do hor.

Velkou zásluhu na tom měly i kláštery, jako byl například cisterciácké kláštery Altzella a Osek ve východní části Krušných hor nebo cisterciácký klášter Waldsassen a premonstrátský klášter v Teplé na západě, které se staly centry nejen zemědělské, ale i hornické kolonizace oblasti. Protože pevně stanovená hranice mezi Čechami a Saskem tehdy ještě neexistovala, přelévala se hornická činnost běžně z jedné strany na druhou.

Do 14. století vznikla první velká skupina horních měst. Kromě Freibergu a Krupky to byly například Nejdek, Kraslice nebo Přísečnice, na saské straně pak Dippoldiswalde, Schwarzenberg, Lauenstein a další. Koncem 14. století však nastal hospodářský útlum. Jednak byly vydobyty nejsnáze přístupné povrchové části ložisek a pro těžbu ve větších hloubkách neexistovaly účinné technologie, ale souviselo to i s epidemiemi nemocí, které tehdy sužovaly Evropu, a se zhoršením klimatu.